Je tu boom všzkoušek. Zkouškové období studenta je nejen zkouškou znalost(n)í, ale nadhlavně zkouškou (ne)vůle, trpětlivosti, snechopnosti sedět vkuse a v kuse pár (set) hodin v sedě,
stejně jako zkouškou síly srdce zvládnout všechenten kofein a mozkové elastičnosti mozku.
Pře(d)zásobila jsem se turkávou, pojidlovým jídlem, a zaizolovala jsem se (knihami) doma před touto živelnou pohromou. I paní přišlá na kontrolu plynoměru se stala ďáblem, který mě zvonkově donutil odtrhnout se od četných čtených knih. Naopak deus ex machina jsem viděla v tom, že mi odfungovaly vize v televizi.
Aby se mi látka (v)lila do hlavy lépe, nak(o)upila jsem si ještě červíno a čokoládu. Stočit dvoulitr červína mělo stačit na všechny zkouškové kousky. Vystačil mi však na jeden večer a čtyřista stránek pisoživota císaře Františka Josefa I., podle některých tatíčka tatíčka Masaryka (jak užvím, toprotože jsem při 2. litru spolkla i činopis Masaryka, a jak takyvím, není to pravda).
Při zkouškovém se mi život obrátil naruby, spím přes den a žiju (tedy, učím se) ponocovaně. Po desáté(m „turkovi“) se divuji, proč jsem ještě nedočetla to o obléhání Vídně Turky na pondělní zkoušku, když místo toho činně plánuju návštěvu islandského ostrova na léto a maluju to, co budu vystavovat na podzim. A také si píšu blog, protože najednou mám pocit do psaní mnohem větší chuť, než do čtení. A také místo odborníky na (na)učení doporučovaného vypínání telefonu (ča)stokrát kontroluju, jestli někdo náhodou neumírá (na fejsbuku touhou zeptat se, jestli půjdete do hospody – „Ne, já se totiž hrozně učím“ – a proto čtete tenhle článek). Někdo tomuto říká pro(ti)krástinace, někdo odpočinek a hlavně načerpání chuti do dohlavního čerpání dalších tohocoještěneumím.
Naštěstí už mám dvě zkoušky za sebou a výtah minisukní, které si na ty další místo taháku vezmu, před sebou. Jdu se učit (neměla bych spíš vytřít podlahu?.. to nedatkoukání na ní je také nejednou najednou důležité), jsem totiž v časové nevolnosti.
