„Vole“ versus „voilà“: Jak nadávat s Francouzi?

Ačkoliv všechny cesty prý vedou do Říma, špatná výslovnost francouzštiny vede leda zpátky do Čech. A tak mám ještě před Novým rokem předsevzetí: ,,Co na mysli, to do nosu.“ Francouzi hovoří nosem a po spolknutí zbytku slova klábosí a nadávají i žaludkem.  Kromě „žabožroutů“ jsou totiž Francouzi i „břichomluvci“. Varování: Tato příručka není vyhvězdičkovaná.   

Svou sprostou slovní zásobu vymýšlejí se stejnou fantazií jako stávky. Francouzský slovník sprostých slov (ten můj, vyrobený ve velkém stylu památníčků, Francouzi dokonce ilustrovali) obsahuje dvakrát tolik výrazů, než kolika si ulevujeme my, Češi. A to jsem nepočítala dovoz z angličtiny, jen nadávky Made in u nás.

Ovšem Češi a Francouzi neoplývají typově stejnou kreativitou. Cca se sice posíláme na stejná místa, českou zvířecí terminologií jsem však žádného Francouze neurazila. Naopak.

Například české „vole“ a nevinné francouzské „voilà“ jsou stejnofrekvenční: dvojité či trojité „voala“ pak ve své rychlosti a četnosti zní jako pravé české „vole“.

Na mé vyprávění o českých volech a bejcích jeden Francouz s bagetou a bez baretu odpověděl: „Čechy jsou báječná země. Kdyby mě říkali, že jsem toró (taureau – býk), byl bych hrdý, že právě já jsem takové zvíře.“

S nadávací zvířecí terminologií jsem ovšem narazila, když jsem českou aplikovala na tu francouzskou. A nejen já, naletěl i Google překladač. „Madame, vous êtes une conasse“ sice oba přeložíme jako „Madam, vy jste ale kráva,“ ale jízdu francouzským venkovem s pasoucími se krávami už nemůžu komentovat: „J´aime cettes conasses.“ „Tolik se mi líbí tyhle (pasoucí se) blbky.“ – „Hein?“ „Cože?“

Po krávách a „krávách“ přišli na řadu psi. Když pracující Francouz sem tam pronese: „To je pes.“, Čech ještě pokrčí rameny. Jenže pak byl „pes“ i déšť a „fakt psem“ se stala i fronta na oběd. Stejný pes (nikoli zakopaný) se pravidelně vyskytoval i na záchodech. A pak jsem zjistila, že práce, počasí, fronta a ucpaný záchod „psi“ opravdu nejsou. „To je pes“ a „to je na nic (resp. na h….)“ totiž zní totožně.

Dokonce i jediné písmeno změní milého a laskavého člověka na blbce či debila. Milenkami a v dopisech oblíbené „cher“ se totiž neshoduje s „chier“. Stejně jako „canard“ a „conard“ – kačenka a hňup.

Po vzoru „monde – mondial“ a „théâtre – théâtral“ jsem vytvořila „merde – merdial“ (hovno – hovní). Po mnoha zvednutých obočích se to Francouzům zalíbilo a prý že to budou používat, „merci“. Na oplátku mě naučili své „dégueulasse“ (nechutný ve významu i ve výslovnosti: degolas jako Legolas) čili „fuj“. Na psi tohle „fuj“ ale nedělají. Kór když pes nosí jméno (nikoli vůni) Chanel … anebo Caramel.