Když kafe ubývá rychlostí toaletního papíru

Pořádně ponořuju lžičku do brzoranně upívaného kafezrní, abych ji vytáhla i s hrabivým kopečkem. Pořád mám pocit, že dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, ještě dobrý a pak lžička najednou naněkolikáté nacinkne o dno: kafe právě dobylo.  

Stejně dobývá i toilettní papír: oboje každodenní rychlostí a oboje jsem v Albertu vyregálovávala po jednotkách. Toiletťák ruličku po ruličce, než mi po iskté ýsté zetsté žetsté jízdě ruličky pultem pí pokladní popovídala o výhodách vcelkového balení.

Štěstíže třeba chléb se dokošíkovat po plátcích nedá, ale kuptovatel si knedlíkově podlouhlé pečivo musí koupit vcelkově, maximálně načvtrtkované nebo rohlík.

A když se pak namaštěně máslem vypoužije až do patky, zaměřuje se pro nový.

Naopakem je nádobímytí. To trojčlenkou k předešlému neumyvě neubývá - dřezově kyne. Aby kafezrní opět mělo do čeho zpršet a zalít se, aby brzy došlo až na dno,  jarově hrnky přecejen vypěním do hotova.

Ještě něco u nás doma zmizuje rychle – pivo. A ještě rychleji než kafe. Čokoládově rychle.