Samadomování s

 domácími nucennostmi, které už nekvůliuju za kapesnou dvacku. O výtěru, výpěru, tričkovém rozvěsu, zpračkových rozlitinách a tak.

Taktřeba

• Vytírání podlahy. K sousedskému štěstí totiž nevbytujeme luxovač. Takticky nahadrovávám hadrově šedivou věc na štětiny od koštěte. Pak ho vymáchavě dokýbluju, ikdyž do ažbudepotřební doby na štětinách stejně nedrží. A tak tam ten hadr přiskřipcovávám. Aspoňže nemusím hledat zásuvku vzdálenou v závislosti na co nejkratším vypětí pro zluxudrát.

• Praní. Barevně a často barvoslepě roztřiďovávám prádla. Pračka ale teče, tak umyvadlovým kohoutkem mokrá prádla pod ním zasypávám pracím práškem. Spirálovitě prádla vyždívámám a zkouším je strefeně rovnoměrnit domezer  užrozloženého sušáku.

• Narovnoměrněně rozpověšená trika však odkapávávají do stále se zveličující rozlitiny. Dávám tedy pod ně pod sušák hrnce a pánve odnejmenšíponejvětší, aby bylo kapáno do nich. Bohužel se ale vždy kapalo i do mezinimních mezer a nejnižší pánve pánevně přetékaly.

• Z pračky se louží taky. Na odní rozlitinu jsem napokládala všechny dostupné nasáknutelné hadry. Pakzjistila jsem, že louže v bytě se má nabíravě odklízet loupatkou.

• Nádobímytí. Na vdřezu věživě skládané nádobí mi vždycky něco dopadne a babičkou pečlivě vybírané nádobí se dělí na kusy. Už jsem jednou šla do sklenářství, zda by zasklili skleničku. Nebyzasklili. A u každodalšího třesku jakobych (už ozvěnově) slyšela dědovo: „Ty to nádobí nemyješ s láskou.“

• Minulý týden spadly v půlce bytu pojistky. Kávice ohřívavě šššššššššššššuměla v koupelně a nejen na záchodě jsem osvíceně svítila svícnem.