Záchrany spolumetrujících od revizorů
Když bylo mé komparsné vynuceno na další odrevizorskou pokutu (jasněže jsem byla zalístkovaná, ale vtransovně jsem důkaz své nenačernosti nenašla, a to byl snad i štípnutý), jsem si koupila trdlo, abych rozměnila stovku, abych měla drobné na fotokabinku, kde abych si pořídila minifotku, kterou abych měla k žádosti na opencard ve Škodově paláci.
Těžce nepražácky jsem však nemohla najít Škodův palác. Odrážejíc turisty jsem se tak „cestou“ přizastavila v jednom z podkoňových infocenter, kde aby mi zakřížkovali můj cíl. Abych nevypadala až tak mimově, zkoušela jsem se tam ptát s podle mě přizahraničnělým přízvukem, a to natolik, že došlo na jestli důjůspíkingliš.
Posléze konečně ve Škodově paláci jsem se tedy zpohodlněle vkřeslovala do již křeslující fronty s úměrnou mírou zoufalství z vysokosti pořadového čísla.
S opencardem můj život prodělal narubní obrat (někdo říká o osmdesátasto stupňů, ovšem nepodstupňovala-li jsem se).
Díky němu jsem totiž mohla zahájit taktický a dost pomstylačný odboj proti revizorům.
Protože revizoři přítomnost opencardu šestosmyslně vycítili a přestali mě kontrolovat, zrcadlíc se jsem si natrénovala choreografii podezřelosti pohledů využitelné při průchodech téměř homogenní vrstvou revizorních jednotek.
Zabral výhybný pohled na revizora, odvrácení hlavy, zrychlení kroku, mezizubní „sakra“, další ještě výhybnější pohled, zleknutý výraz a případný hlavněnenápadňový zdrh. Radostně očekávaný výsledek se dostavil: revizoři mě přece jen cokdybyově začali stále častěji prověřovat.
Zadnoočně jsem cítila, jak se svou pomalostí při hledání opencardu zachraňuju nebohým, často nevlastnovinným černým pasažérům, kteří pak v mezitímnosti již bezúhonně difuzují mezi ty ostatní. Přišlo mi to jako obětavé dobroskutenství, srovnatelné s pojďtesisednoutím.
I tak se mi dařilo stíhat doškolnost.
Také jsem po marnosti lovení v rozmanitých kabelkovnostech byla nucena prosimvásově dát jejich obal revizorovi podržet. Protože opencard, který tam určitě byl, i tak nevyplul, muselo dojít k výsypnému vyobsahování.
Hledání na revizory působilo něco jako hra na ztracený poklad, protože začali zúčastněně navrhovat nové a nové možnážeosti, kde by nenalezitelný opencard mohl být. Ten se nakonec objevil v zapadlosti kabátových kapes, až teprve když Jejich revizornost začala vyplňovat zasdalší růžovobarevný pokutový papír.
Asi jsem nezisková charitativní organizace. S.r.o.
Tato neziskovka je rodinný podnik. Něco podobného jinodůvodně dělá mladějivypadající babička. Dlouze hledá lístek, než poznamená:
„Jo já zapomněla.“
„Na co jste zapomněla?“ ptá se vybraný revizor slavovítězně.
„Že už lístek nepotřebuju,“ odpovídá babička a na revizorovo „občanku“ hledá občanku s předsedmdesátiletým datem narozenin.
Je to vgenové.
Anna Bukovanská
Výknižno, oslavno, šampusno, výstavno,
Po měsíci a na 2. den od vernisáže a pokřtu mé knihy jsem se rozhodila tyto události užbylonačasově zablogovat. Musela jsem si už dálnosti nechat uležet...
Anna Bukovanská
Doslova ven do Slovenska
Protože jsem zatím na Slovensku navštívila jen lázňové Sklené Teplice a Bratislavou jsem maximálně (spíš minimálně) odněkud nebo doněkud projížděla, od hodlala jsem se, že je načas tozměnitu.
Anna Bukovanská
Výdej bloknihy
Vážení, převážení, vámuží. Počet mých blogů se kulatě přehoupl přes padesátku. Pro to přidávám známení dosud odsud známým, že jsem se rozhodlala rozhoupat se k vyššímu knižnímu vydání svých blogů.
Anna Bukovanská
Na Island – chladnohlavně, hlavnochladně
Protože Česko se nepyšnilo horky na druhou, nezbývalo mi než vyletět na chladnější Ledoland. Dobrá, sibylovsky už jsem nesoběvlastně měla letenky koupené s půlročním dopředem za dvojnižší cenu. Prapravdou ale je, že toto léto
Anna Bukovanská
Buda Buda Buda-Pešť
Jak jsem se uzjistila, Budapešť je pražsky dobově podobná. Zvlášť, když razíte na krušovicetočivou hospodu. Pokud ovšem z rovna nevysedíváte pivo v pravicové hospodě s názvem „Revoluce 56“ nazvanou názvosoudivě po revoluci z roku
Anna Bukovanská
Napoli(t)áno!
Dočasným nenabízeným řešením letnoslunovratového zkouškového pro mě byla rychlá odjízda do přísopečné Neapole. Navíc jsem byla veprostředku psaní seminární práce sice na téma Itálie, namíň ne o Camořře,
Anna Bukovanská
Neolenovost
Protiblém zkouškového ob dobí je přichozí za ním, „den poté“. Po výkonatých zkouškách nanejednou máte spoustu svobodného času, kterýste dřív, před dnempoté, strávili namáhavou o protikrastinaci a hloubkovým studiem.
Anna Bukovanská
1-2-3-3-2-1… ZKOUŠKOVÉ!!
Je tu boom všzkoušek. Zkouškové období studenta je nejen zkouškou znalost(n)í, ale nadhlavně zkouškou (ne)vůle, trpětlivosti, snechopnosti sedět vkuse a v kuse pár (set) hodin v sedě,
Anna Bukovanská
Pádbotky
Známější jako boty na podpatku. Ty boty, ke kterým nemáte neutrální, ale ani nijak stálý vztah: nejdřív je milujete, po třech hodinách či třech kilometrech už nenávidíte a zaříkáte se, že napříště už se budete před vyhoupnutím se
Anna Bukovanská
Jak jsem stála o vyvýstavování
Kdežijuvá městská část se rozhodlala řádně uspořádat hojnou výstavu. Album malebných maleb, výstavu postav i nestriktního abstraktního. Rozmalby i nemalby byly rozestavěny do dvou síní, kde byla výstava vystavěna.
Anna Bukovanská
Hrst trhů
Namožnilo se mi zvánočněně se trhnout a to autoodjet na vídeňské trhy. Automaticky jsem tedy těšenavě jo, vy bavena zimolační sadou rukavic, čepice a ažnazemní šálou trojitého omotu.
Anna Bukovanská
Matšachmat: Maturitní ples
Čekal, čeká a bude čekat lidské většinstvo. Čekot maturitního plesu, kterým se ve světlech Lucerny předočekává i následný odškrt maturity, se rovná vyběrání tak akorátnosti délek nadpodpatkových bot do lodičkovna,
Anna Bukovanská
Okvěták
Aneb proč nenapsat ó......... květáku třeba. Protože moje vařící experimentace skončily rýží s hořčicí, tatarkou,kečupem, banánem a fujem, protože jsem si říkala ,,proč nemíchat tocosenemíchá jen proto, že se to nemíchá".
Anna Bukovanská
Jak jsem servírkovsky košem zapálila restauraci
Tedy jak jsem málem skoroservírkovsky košem zapálila restauraci.......................................
Anna Bukovanská
Když kafe ubývá rychlostí toaletního papíru
Pořádně ponořuju lžičku do brzoranně upívaného kafezrní, abych ji vytáhla i s hrabivým kopečkem. Pořád mám pocit, že dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, ještě dobrý a pak lžička najednou naněkolikáté nacinkne o dno: kafe právě dobylo.
Anna Bukovanská
Bordó bordel
Sklizeň rozpobytovaných svlečení je mou nejnevykonávanější aktivitou. Nerada samasoběování uklízečky.
Anna Bukovanská
Jak jsem se zmeditovala, ale ne
O školním tělocviku se únavou rozhodlo dělat meditaci. Tedy lehnout si na matračně tenké podložky přes tělocvičnu, dát dlaně dlaněmi nahoru a uvolňovat obočí a další věci za zvuků jogínských hmmmmmmmmmmmmm hmmmmmmmm hammmmmmmmm a
Anna Bukovanská
Napánev vaječného koňaku
Nahorách jsem objevila likér, kterému v menu píšou bombardino. Vlastně chodí o hřátý vaječný koňak (ty vajíčka jsem cítila hlavně později, když jsem své domácí bombardino do omeletna připálila).
Anna Bukovanská
Cílem 30l jabkovice nebo O Předsilvestří
Po stejně litrech hruškovice - na slivovici je prý ještě výrobně brzo - moji alkoprarodiče potřebovali výpomoc se sklenícím se převozem jabkovice. Dalše 30 litrů. Aprotože bydlí hodkovicky mimodosažně, bylo potřeba žlutě dojet.
Anna Bukovanská
Vánoční ponašem
Na Vánoce u nás vždy pestře chytává něco jiného. Po paničném potlaku dojde na sehašení, ať už je to stromeček, jsou to dárky, jsme to my...
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1086x